Inkové se považovali za vládce světa
Kněží přijímali z těžkých zlatých pohárů svaté nápoje, zlatými noži („tumi“) zabíjeli lamy a rozřezávali jim břicha, aby z jejich vnitřností věštili budoucnost.
Politickým, náboženským a kulturním centrem říše bylo Cuzco. V tomto velkoměstě nesídlil pouze vládce, ale nacházela se zde také hlavní svatyně, Sluneční chrám, a hlavní vzdělávací zařízení. Při příchodu prvních Španělů do Peru bydlelo v Cuzcu až na 200 000 lidí.
Inkové vděčili za svou moc centralistickému státnímu aparátu. Své pole působnosti důsledně zvětšovali připojováním přilehlých území, a to buď diplomatickou cestou, nebo dobýváním. Nakonec Inkové ovládali největší část jižních And a rozšířili svou říši až k Bolívii a do severní části Ekvádoru.
Státním jazykem v Incké říši byla kečujština (španělsky: Quechua). Ta byla mateřským jazykem národů, které žily v údolí Cuzca již v dobách před Inky. Také dnes mluví tímto jazykem ještě několik miliónů domorodců v Peru a Ekvádoru.
Když do země dorazili Španělé se zhruba 160 muži, byli Inkové natolik oslabeni vleklými nemocemi a zaměstnáni válkami o dědictví, že moderně ozbrojení Evropané jejich říši snadno dobyli. V roce 1533 byl zavražděn poslední vládce Atahualpa.
